Výbava
Po stránce designu jde o povedený kousek; SONY PSP působí luxusně nejenom na
pohled, ale i po uchopení do ruky. Hlavním prvkem se stává LCD displej s
rozlišením 480x272 (16:9, TFT, 16bit), jenž zabírá téměř celou plochu
přístroje. Na pravé straně jsou umístěna čtyři herní tlačítka, na levé pak
směrový kříž a analogová páčka. Majitelé herní konzole PS2 se budou cítit jako
doma, poněvadž si budou připadat, že drží v ruce klasický ovladač, ostatní si
pod spojením "analogová páčka" mohou představit takový malý joystick
přizpůsobený na hraní levým palcem. V horní části nalezneme L a R tlačítka,
opět známá z PS2. Do spodní lišty se ještě vměstnalo několik tlačítek,
pomineme-li "start" a "select", měníme zde hlasitost,
přepínáme mezi třemi stupni podsvícení (čtvrtý pouze při napájení ze sítě),
případně stisknutím "home" vyskočíme kdykoliv ven ze hry do hlavní
nabídky PSP, což je příjemné. UMD disk se hrou či filmem se vkládá ve vrchní
části otevřením přihrádky, zatímco otvor pro Memory Stick nacházíme na levém
boku. Aby byl výčet kompletní, s počítačem PSP komunikuje pomocí USB kabelu,
nechybí ale ani bezdrátová technologie pro hraní her a IR port.
Dojmy a ovládání
I po spuštění musíme první zmínku věnovat displeji, který nás příjemně
překvapil jemností rastru a viditelností. Je jasné, že na přímém slunci toho
moc neuvidíme, ale pokud srovnáváme například s kapesními
videopřehrávači, vychází z toho PSP od SONY velmi dobře. Dokonce i pod úhlem
zůstává obraz dobře čitelný. Koncepce samotného menu vychází z předpokladu, že
vertikálně měníme různá nastavení (připojení k USB, systém...) a horizontálně
vybíráme, jestli si chceme přehrát fotky, hudbu, videa nebo hru. Zajímavé je,
že pokud najedeme na ikonku se hrou a UMD disk, pozadí menu se automaticky
změní do motivů hry. Výdrž výrobce udává 6 hodin, což není nijak nadhodnocený
čas - zaleží na mnoha faktorech, zejména pak stupni podsvícení. Osvědčilo se
proto koupit si ještě jednu náhradní baterii na cesty. Pro srovnání,
konkurenční GameBoy Advance SP se s námi rozloučí za zhruba osm hodin.
Hry
Všechny z her, které jsme měli možnost vyzkoušet, mají společnou jednu věc –
nahrávají se déle, než jsme u handheldů obyčejně zvyklí. S přihlédnutím k tomu,
o jaký výkonový skok jde, se ale není čemu divit. Nejvíce nás zatím upoutaly
asi závodní hry: Ridge Racer vypadá hned na první pohled pěkně, dobře se v něm
řežou zatáčky, ale nezaostává ani populární série Need for Speed. Slušně
vyhlížel i Wipeout. Tím se dostáváme ke sportům a pominu-li golf, jenž mě
příliš nezaujal, dopadly vcelku dobře fotbálek a hokej NHL Gretzky, ačkoliv s
napětím očekáváme tituly od EA. Celkem potěší, že hraní můžeme přerušit
prakticky kdykoliv – není nutné si hru ukládat, ani vyskakovat pryč, poněvadž
hned po zapnutí se ocitáme tam, kde jsme přestali. Co se týče ukládání her,
pokud si nepořídíte přímo Value Pack (obsahuje 32 MB verzi), ale pouze
samostatný přístroj, nákupu Memory Sticku se stejně nevyhnete. Právě na něj se
ukládají veškeré pozice a přiznejme si, že když u hokeje si save ukousne přes
dvě mega, jde v porovnání s PS2 o znatelný nárůst.
Prohlížení fotek, pouštění hudby,
přehrávání filmů
Ačkoliv PSP slouží především pro hraní her, bez problémů si na něm prohlédnete
fotografie, pustíte hudbu v MP3 či film (buď na UMD disku nebo nahraný na
Memory Stick ve formátu MPEG-4). Potěšilo nás, že propojení s počítačem
nevyžaduje žádný mezičlánek v podobě software od SONY, což je přinejmenším
příjemné a nečekané zjištění. Mnohem méně příjemné už je, že Value Pack
neobsahuje propojovací USB kabel – naštěstí se nejedná o nový formát a lze tak
použít ten, který se vám doma povaluje u vašeho MP3 přehrávače nebo kamery.
Připojení k počítači funguje tak, že propojíme obě zařízení kabelem a v menu
PSP stiskneme připojení přes USB. Posléze se PSP přihlásí jako další disk
(podporuje Mass Storage).
PSP
bohužel nedisponuje otevřeným adresářovým systémem, díky čemuž je nutné nahrát
soubory do příslušných adresářů (fotky v D:\PSP\PHOTO, hudba v D:\PSP\MUSIC).
Takže právě proto tedy nemůžeme vzít kartu jen tak, zasunout a rovnou si
prohlížet fotky, filmy či hudbu. Prohlížeč fotek mimo listování nabízí několik
fajn funkcí navíc, jako zoom, rotaci, přepínání mezi normálním a širokoúhlým
pohledem a posun. Tlačítky se totiž listuje v nabídce, zatímco analogová páčka
slouží přímo k posouvání po ploše obrazu při přiblížení. Přehrávač MP3 naštěstí
podporuje adresáře, nabízí pár funkcí jako opakování, podle očekávání
nezobrazuje české znaky a pokud jej ovládáte přímo, je pohodlný a intuitivní.
Díky dvěma reproduktorům si jej můžete pustit ráno třeba při čištění zubů.
Dodávané dálkové ovládání je plastové, působí poněkud lacině vůči vlastnímu
přístroji a nabízí pouze ty nejzákladnější funkce jako dopředu, dozadu, hraj a
hlasitost.
Zbývá nám přehrávání videa. V případě
že si koupíte film na UMD disku, jednoduše jej vložíte do zařízení a v menu
vyberete přehrávání filmu. Funkce jsou obdobné jako u klasických DVD
přehrávačů, problém by ale mohl nastat
v ceně, poněvadž pokud se potvrdí, že film na UMD bude stát tolik, co na DVD,
moc šancí většímu rozšíření nedáváme. Na druhou stranu nás zajímala možnost
přehrávat si filmy ve formátu MPEG-4 uložené na Memory Sticku, což by mohla být
zajímavá konkurence (alespoň v některých ohledech) pro kapesní videopřehrávače
jako iRiver PMP 140, poněvadž přinejmenším
vynikající displej k tomu svádí. Manuál o tom, jak a kam vůbec takový soubor v
MPEG-4 nahrát takticky mlčí, nicméně návody "jak na to" lze nalézt na
internetu (třeba zde,
včetně odkazu na konvertor do MPEG-4). Co tedy potřebujeme? Přímo v ROOTu
musíme vytvořit tyto dva adresáře MP_ROOT\101MNV01; jestliže se vám PSP zobrazí
jako disk D:\, cesta by měla vypadat takto: D:\MP_ROOT\101MNV01. 3GP Konvertor
souborů naleznete třeba tady; samozřejmě si nezapomeňte nastavit
nejdříve v setup.exe anglický jazyk. Pokud se tím vším prokousáte, v příslušném
menu PSP se zobrazí soupiska dostupných videí. S přehráváním jsme velmi
spokojeni, navíc jde přepínat mezi mezi režimy obrazovky: Original, Normal,
Zoom, Full Screen. Škoda, že PSP neobsahuje vlastní disk, poněvadž investice do
Memory Sticku se přeci jenom prodraží, ale to už bychom chtěli asi opravdu
příliš.